Myšlenka jak přehrávat samply zaznamenaných instrumentů vznikla již dlouho před digitální érou, od té doby samplování zvuků významně ovlivnilo způsob hudební tvorby a přineslo zcela nové možnosti do hudební produkce. Pojďme si alespoň v krátkosti připomenout jak to vše začalo.

POČÁTKY SAMPLINGU

První pokus o přehrávání nasamplovaného instrumentu má na svědomí pan Harry Chamberlin (USA) když v roce 1947 sestavil prvního automatického bubeníka kterého nazval RHYTHMATE. Tento nástroj kterého bylo vyrobeno pouze 10 kusů měl být využíván hlavně jako doprovod pro hráče na varhany.

Rhythmate využíval celkem 14 smyček 1” magnetické pásky, jednotlivé smyčky byly přehrávány pomocí přehrávací hlavy. Volba smyčky se vybírala posunutím přehrávacího mechanizmu na danou smyčku a mimo přehrávací hlavy byl také vybaven sytémem pro změnu rychosti smyčky.

Rhytmate byl vybaven 12” reproduktorem a měl samostatný zesilovač s ovladači pro hlasitost, basy a výšky. Dále pak měl jack vstup pro kytaru, mikrofon nebo jiný instrument. Na většině smyček byly záznamy různých rytmů jazzového bubeníka a na zbývajících byly zaznamenány perkuse jako bonga, kastaněty atd.

Rhytmate však nebyl jeho jediným počinem, svůj nápad na přehrávání smyček vylepšil a v roce 1949 sestavil první klávesový nástroj pro přehrávání zaznamenaných instrumentů který se nazýval ”Welk” maschine. Tento nástroj byl určen především pro domácí zábavu. Název “Welk” vznikl na základě jména orchestru Lawrence Welk Orchestra jehož členové nahrávali veškeré instrumenty pro první prototypy Chamberlinova instrumentu.

Chamberlin M1001

Základem Walk instrumentu byly klávesy piana a pod každou klávesou byl umístěn samostatný přehrávací mechanismus. Když hráč stiskl klávesu byla páska se záznamem přitlačena na přehrávací hlavu a váleček pod klávesou začal posunovat pásku vpřed. Přehraná část pásky pak byla zachycena v úkládacím boxu. Po uvolnění klávesy se páska pomocí pružinového mechanizmu převinula zpět. Délka těchto zvuků pak byla maximálně 8 sekund.

Melotron

V roce 1962 přivezl jeden z prodejců Chamberlinů tento nástroj do Anglie a v roce 1963 spatřil světlo světa první přehrávač  MELLOTRON o jehož popularitu se zasloužila zejména píseň “Strawberry Fields” od The Beatles.

Přehrávání samplů zaznamenaných na magnetických páskách byl ve své době revoluční ale tyto jednotky měly i své nevýhody, vedle obtížné manipulace s přemisťováním tu byl také zdlouhavý proces výměny pásek s novými záznamy.

EVOLUCE

Příchod digitálních technologií způsobil opravdové zemětřesení v dosud čistě analogovém hudebním průmyslu. První digitální syntetizer se zabudovaným samplerem postavil Bruce Haack a ten byl poprvé představen v dětském televizním programu Mister Rogers’ Neighborhood v roce 1967. Dalším podobným zařízením byl EMS Musys System představený v roce 1969, tento počítač měl neuvěřitelných 12kb RAM a zálohou byl pevný disk o velikosti 32kb.

Pro sampling se stal přelomovým rok 1979 kdy Australská firma FARILIGHT představila CMI, což byl první polyfonní digitální syntetizer se zabudovaným samplerem pro komerční využití. Nutno však podotknout, že s cenou $26.000 nebyl v té době dostupný pro každého..

Zvuk tohoto sampleru si můžete poslechnout v nahrávkách The Sugar Hill Gang. Jejich Rapper’s Delight byla první rapovou skladbou která používala samply a také první rapovou skladbou která dosáhla US Top 40. Tyto první a velmi pokročilé komerční samplery jako Computer Music Melodian, Farlight CMI nebo NED Synclavier předstihly svou dobu a přesto že se v nabídce svých možností lišily měly jedno společné a to že k tvorbě zvuku využívaly tzv. Sample-based synthesis. To se však změnilo počátkem 80-let.

PCM

Základní myšlenkou byla možnost přenést podobu analogové zvukové vlny pomocí série bodů neboli samplů do digitální podoby, tedy převedení tvaru zvukové vlny do série jedniček a nul pomocí převaděčů neboli konvertorů.

Pulse – Code Modulation je metoda používaná pro digitální reprezentaci analogového signálu pomocí odebraných vzorků (samplů). PCM využívá odebírání vzorků amplitudy analogového signálu v konstantních intervalech a každý odebraný vzorek (sampl) je kvanitzován na nejbližší hodnotu rozsahu digitálních bodů.

Počet těchto bodů je pak závislý na rychlosti odebírání vzorků to znamená že pokud je těchto bodů dostatek výsledkem je velmi věrná kopie originálního tvaru zvukové vlny. Pro přehrávání tohoto digitálního záznamu na reproduktorech je pak nutné provést opačný proces, to znamená konverzi digitálního signálu zpět na analogový.

Nyquist – Shannon teorie samplování

Tato teorie říká že frekvence samplování musí mít nejméně dvakrát takovou frekvenci než samplovaný signál. Protože lidský sluch je teoreticky schopen zanamenat signál o frekvenci 22kHz pak se dostáváme na nejnižší možnou samplovací hodnotu a to 44kHz .

Když potřebjeme přenést jakýkoliv tvar, v našem případě analogový signál, na digitální budeme muset odebírat vzorky neboli samply měnícího se signálu pro zjištění jeho tvaru.

Pokud bude frekvence odebírání těchto vzorků shodná s frekvencí našeho signálu pak výsledný tvar bude vypadat jak na obr.1 (čevená). Nyquist – Shannon teorie říká že je nutné odebírat vzorky MINIMÁLNĚ s dvakrát takovou frekvencí než je frekvence snímaného signálu viz. obr.2 . Čím vyšší frekvence samplování tím přesnější bude tvar převáděného signálu viz obr. 3 a 4. V současné době jsou běžně používané frekvence samplování 44.1 kHz, 88.2 kHz či 96 kHz.

obr.1
obr.2
obr.3
obr.4

Podle této teorie by minimální frekvence samplování 44.1kHz měla být dostačující, ale v praxi nám nahrávky s vyšší samplovací frekvencí znějí lépe a je to hlavě dáno tím jak vnímáne zvuky a zejména jejich harmonické frekvence. To však neznamená že minimální samplovací frekvence 44.1 kHz není dostačující, záleží na druhu snímaného signálu či na hudebním stylu.  I přes velmi kvalitní digitální záznam nám analogové nahrávky zaznamenané na vinylu či magnetické pásce znějí tak nějak lépe.

Velkou výhodou digitálního záznamu je to, že data mohou být přenášena a kopírována bez jakékoliv sonické změny zaznamenaných dat. Pro ty kteří vlastnili kazetové či v lepším případě cívkové magnetofony nemusím tuto výhodu připomínat a pro ty mladší z vás co již neznají magnetické pásky jen uvedu že několikanásobné kopie na magnetické pásce významě ztrácely na své kvalitě což se projevovalo zejména v úbytku vysokých frekvencí.

1982

Dalším revolučním krokem bylo představení CD formátu (1982) který měl následně významný vliv na rozšíření samplingu do domácích studií po celém světě. Když v roce 1987 E-mu představila SP1200, stala se tato drum maschine (nebo chcete-li automatický bubeník) velmi populární u producentů Hip-Hopu. Následný rok však představila firma AKAI nejen MPC 60 také revoluční MPC 1000, který umožňoval 16-bitové samplování.

Samplovací technologie otevřela svět nových možností manipulace a později také úprav zvukového signálu. V současné době není problém například měnit tempo samplu bez změny výšky signálu a naopak, ale toto je jen jedna z mnoha možností kterou nám současná technologie nabízí. Nepřehlédnutelnou výhodou samplerů byla jejich velká kreativní svoboda kterou umožňovaly. Jejich snadné ovládání a možnosti úprav během přehrávání je předurčovalo pro živá vystoupení.

Tato evoluce samplerů se nezastavila až do dnešní doby, a otázka zda-li jsou v dnešní počítačové době hardwarové samplery stále aktuální je předem zodpovězena. Důkazem toho jsou například AKAI Renaissance či NI Maschine i když oba tyto instrumenty jsou již vyváženou kombinací softwaru a hardwaru.

SAMPLING A LOOPLING

Slovo sampling ve spojení s hudbou má více významů a tento výraz nevyjadřuje pouze způsob odebírání vzorků přednesu hudebních nástrojů nebo již vytvořené hudby za účelem následného převodu pro jejich digitální reprezentaci ale má také jiný než čistě technický význam.

Jednou z prvních věcí pro kterou hudebníci využívali samplery bylo nahrávání zvuků či ruchů a tyto samply následně přehrávali jako hudební nástroj pomocí klaviatury. Samplování však nabízelo pro hudební producenty mnoho dalších možností.

Jednou z nich bylo vytváření opakujících se smyček (ang. loops) z vybraného úseku (většinou několika taktů) jakékoliv skladby, s příchodem samplerů bylo tohoto efektu možné dosáhnout mnohem snadněji. Samplery nabízely mnoho dalších možností jako je přidávání dalších beatů a jejich následné změny nebo vytváření smyček neboli “loops”. Tato technika která se stala velmi rozšířenou se setkáte snad v každém stylu poulární hudby.

Avšak již před příchodem samplerů měli DJ-ové z New Yorku osvojenou techniku při které používali dvě identické desky a přeháváním stejné pasáže na obou gramofonech byli schopni vytvořit při živém vystoupení hudební smyčku která byla rytmickým podkladem pro rapery.

Repetitivní beaty a nasamplované skladby mají svoji oblibu a to ze dvou důvodů. Prvním z nich je to, že skvělý chytlavý loop je stejně návykový jako skvělý refrén jakékoliv skladby. Ať již na to máte rozdílný názor či ne,  pravdou zůstává že chytlavý samplovaný loop má větší dopad na posluchače než repetitivní pasáž hraná skupinou na pódiu. Za druhé má většina lidí ráda když si mohou zatancovat na jejich oblíbenou skladbu která byla předělána do jiného stylu.

ZÁKON A POŘÁDEK

Historie samplingu byla provázena nejen velkým technologickým vývojem ale tato technika měla také významný kulturní dopad. Již od samého začátku samplery umožňovaly hudebníkovi vzít část již hotové skladby jiného interpreta a tuto část pak použít kreativní formou pro vznik skladby nové, což samozřejmě vedlo ke vzniku napětí mezi samplovanými a samplujícími hudebníky.

Samplování z jiných skladeb tu však již bylo od dob páskového záznamu a bylo tomu tiše přihlíženo až do roku 1987 kdy seskupení M/A/R/R/S vydalo skladbu ¨Pump Up The Volume¨ kde použila řadu samplů od různých interpretů a mezi nimi také sampl ze sklaby ¨Roadblock¨ od seskupení Stock, Aitken & Waterman (SAW). I když byly seskupením SAW podány žaloby byl tento spor byl vyřešen mimosoudně.

Od této doby byl hudební průmysl svědkem mnoha podobných žalob na umělce či skupiny jako Queen, David Bowie, Chemical Brothers či Verve kvůli použití samplů skladeb od jiných umělců.

Názory obhajující to, že umělci by měli mít možnost si vzájemě samplovat svá díla a následně moci tyto elementy použít kreativní formou byly vzneseny již mnohokrát a v roce 2006 byla doporučena změna aby zákon toto umožňoval pokud samply budou použity kreativní, nepůvodní či transformativní formou.

Není zde absolutně žádný důvod proč by měli být finančně kompenzováni umělci pokud jsou v jiné skladbě použity elementy z jejich díla které nemají negativní dopad na prodeje jejich skladeb. Když se na tento problém podíváme z jiného úhlu může samplování také pomoci a to oživením zájmu o dílo které již bylo zapomenuto.

Navzdory tomu všemu změna znění zákona z Listopadu 2013 ještě více přitvrdila a z tohoto dokumentu kromě jiného vyplývá že copyright byl rozšířen z 50-ti na 70 let od prvního uvedení díla pro veřejnost. Jestli toto prodloužení bylo iniciováno z důvodů 50-let od vydání prvního alba The Beatles a tím pádem možnosti přehrávání či samplování jejich skladeb bez nutnosti zaplacení licenčních poplatků je otázkou. Celé znění s můžete přečíst v angličtině zde nebo zde.

Samplování části skladeb a jejich následná úprava tu byla, je a bude. V dnešní době je velmi snadné upravit sampl tak že bude jen těžko rozeznatelný od originálu. V již zmíněném případu M/A/R/R/S vs SAW spor začal až když se o použití samplu dozvěděli z rádia kde to zmínil jeden z členů M/A/R/R/S. Zde je video z 1988 na téma sampling .

Z toho všeho vyplývá že pokud budete používat nasamplované elementy ze skladeb někoho jiného a nebudete mít souhlas od vlastníků práv zřejmě se dostanete do problémů. Pokud bude vaše tvorba určena jen pro úzký okruh vašich kamarádů a známých či budete tyto elementy používat pro živá vystoupení pak se nic neděje.

Pokud však bude záznam z vašeho vystoupení či vaše skladba vydaná komerčně tak by jste měli dát pozor co tyto nahrávky obsahují. Pokud se vaše skladba stane úspěšnou pak můžete přijít do problémů když nebudete mít zakoupená práva a nebudete držet jazyk za zuby.

Když už si povídáme o samplování elementů z hudby jiných umělců nelze nevzpomenout jeden break beat či chcete-li break který je používán od počátků samplingu až do dnešní doby a tento break je zřejmě nejvíce používaný sampl digitální historie.

6 sekund historie

The Winstons Amen, Brother

Tomuto breaku se říká ¨Amen Break¨ a jsem si zcela jistý že jste jej již zaslechli nejen v různých skladbách ale i v reklamách. Tento break je částí sklaby ¨Amen, Brother¨ od funkové skupiny The Winstons, který vyšel na B-straně singlu v roce 1969 u labelu Metromedia na jehož A-straně byl dnes již zapomenutý hit ¨Color Him Father¨ který v roce 1969 získal cenu Grammy.

Tento break byl a je používán jako rytmický podklad snad ve všech žánrech které vám přijdou na mysl a najdete ho ve skladbách od 80-tých let do současné doby. Amen break je pro hudební producenty jak droga. Nejvíce však byl tento break využíván v Hip-Hopu a elektronické hudbě.

Proč je Amen Break tak vyjímečný? Je to jeho složení, sonický charakter, způsob jakým tento break bubeník G.C.Coleman zahrál? Zřejmě asi vše. Jak říkal Frank Zappa ¨Psaní o hudbě je jako tancování o architektuře¨ proto bude lepší si pár ukázek poslechnout. Začněme se třemi ukázkami variací Amen Breaku na 170 BPM.

Amen Break 170 BPM Bright
Amen Break 170 BPM Shuffled
Amen Break 170 BPM Step Over

Zde si můžete poslechnout krátké ukázky implementace Amen Breaku do různých hudebních stylů, tento break však nebyl používán pouze v taneční hudbě, ale našel si své místo i v reklamách nebo hudbě k filmu či televizním seriálům. Jsem pevně přesvědčen že jste tento fenomenální break již v jakékoliv podobě slyšeli, proto jsem do ukázek zařadil i jeden příklad za všechny a to ze známého seriálu Futurama.

Salt n Pepa - 1986 I Desire
Mantronix - 1991 King Of Beats
Snow - 1992 Informer
Aphex Twin Girls Song
Prodigy - 1997 Mindfields
Futurama - 1999 Futurama
Squarepusher -2006 Planetarium
Randaman - 2010 Don't Change For Me

Tento snad milionkrát použitý sampl za celou dobu nevydělal pro interprety ani jeden cent a bubeník Gregory Coleman který tento break odehrál zemřel v chudobě okolo roku 2006. Až v roce 2015 byl založen účet pro dobrovolný příspěvek na který bylo zasláno £ 24.000. Více informací o této ušlechilé iniciativě se dozvíte na GoFundMe.

Happy Sampling

Tags:

KONTAKT

Napište svoji zprávu a já se s vámi v nejbližší době spojím

Sending

©2018 ADM magazín

Designed by Stan Skrivanek at FineDiv Studio

or

Log in with your credentials

Forgot your details?