Zřejmě každý kdo se aktivně zabývá hudební produkcí může potvrdit že jedním z velmi důležitých aspektů dobrého mixu je vyvážené dimenzionální rozložení zvuků a efektů do 3D prostoru tak aby skladba byla schopna vtáhnout posluchače do děje či ho přenést do jiného prostoru.

Toto prostorové vnímání zvuku je pro nás, v našem „3D“ světě, velmi přirozené a vnímáme jej zcela podvědomě, ale dosáhnutí tohoto efektu v mixu není zas až tak zcela jednoduché. Stejně jako ostatní dovednosti pro vytvoření dobrého mixu vyžaduje i tato mnoho času na její ovládnutí.

Prostorové dimenze ve skladbě

Stejně jako malíř může na dvojrozměrném plátně pomocí barev vytvořit obraz s trojrozměrnou iluzí, v hudbě můžeme vytvořit pocit trojrozměrného vnímání zvuku v dvojrozměrném stereu. Jediným rozdílem je to že zatím co malíř má výšku obrazu pevně danou rozměrem rámu v hudbě máme možnost si tuto výšku vytvořit sami.

Ať už posloucháme skladby či zvukové efekty v hrách můžeme o nich říci že mají hloubku, výšku a šířku. Proto jsme schopni si představit nejen prostorové rozložení hudebníků ale také velikost nebo typ prostoru, právě tyto detaily které danou skladbu či scénu modelují jsou schopny vtáhnout posluchače do děje nebo skladby.

Výška

Velmi zajímavá je schopnost lidského vnímání vyšších frekvencí, na vertikální stupnici vnímáme jasné frekvence podvědomě jako přicházející zhora a nízké frekvence odspodu. Obrazným příkladem mohou být studiové monitory u kterých je tweeter vždy nad basovým reproduktorem, velký podíl na tomto vnímání má především způsob šíření frekvencí.

Zatím co šíření nízkých frekvencí má kulovitý charakter a proto má tendenci se odrážet od nebližších překážek jako je například mixážní pult, šíření vyšších frekvencí je vzhedem k jejich fyzické délce více směrové (paprskové) a proto se k našemu sluchu dostanou vyšší frekvence s minimálními přidanými odrazy.

Tento fenomén je jedním z hlavních důvodů proč vnímáme harmonický obsah vysokých frekvencí jako „nahoře“ a obsah nízkých harmonií jako „dole“. Pokud si toto pravidlo osvojíme pak budeme moci vytvářet pocit vyššího prostoru aplikováním větších rozdílů mezi nízkými a vysokými frekvencemi. Proto i drobné frekvenční zvýraznění jednoho zvukového elementu jako například Hi-Hat může změnit dimenzionální vjem prostoru.

Šířka

Opět se vrátíme k podvědomému vnímání zvuku ale tentokrát k jeho lokalizaci. Náš sluch respektivě mozek je schopen mimo jiné rozpoznat z jaké strany zvuk přichází a to i v otevřeném prostoru kde na náš sluch nepřichází žádné či jen minimální odrazy. Když pomineme složité vzorce a akustiku je tomu tak jelikož přímý zvuk přijde na jedno ucho o několik milisekund dříve než na druhé, jde tedy o časové rozdíly.

Náš sluch jde však velmi snadno oklamat, pokud z obou stran (monitorů) bude vysílán identický signál náš sluch bude tento zvuk vnímat jako uprostřed mezi monitory. Jelikož však uprostřed žádný monitor není nazývá se tento neexitující (neviditelný) střed jako „Phantom Mono“ nebo „Phantom Center“.

Jakmile však jeden z těchto signálů zpozdíme začneme vnímat rozdílné směry ze kterých tyto identické zvuky přicházejí, jinými slovy začneme vnímat šířku stereo pole. Pokud budeme přehrávat zvuk který jsme schopni snadno lokalizovat vzhledem k jeho charakteru, například zvuk trianglu, pak při rozdílném časování tohoto zvuku u levého a pravého zvuku bude stereo obraz velmi široký.

Na první pohled se zdá tento princip velmi jednoduchý a u skladeb s malým množstvím nástrojů bude tento efekt velmi rozpoznatelný ale jakmile budeme mít skladbu s bohatým obsahem v celém frekvenční pásmu výsledek nemusí být až tak slyšitelný jelikož se harmonické frekvence budou velmi snadno navzájem ovlivňovat.

Pokud například vytvoříme dvě identické kopie elektrické kytary a jednu umístíme 100% L a druhou 100% R nebude vliv na šířku zvuku příliš znatelný. Klíčem pro zvýraznění šířky je rozdílný harmonický obsah, proto když u těchto kopií použijeme i nepatrně rozdílné nastavení v barvě zvuku (jiná kytara, kabinet, zesilovač, zabarvení či časování efektu) bude výsledek vjemu šířky sterea o moho znatelnější.

Hloubka

Dosažení vjemu hloubky je trochu složitější jelikož se jí dá dosáhnout hned několika způsoby, nejzákladnější věc kterou si musíme při umisťování zvuku dopředu a dozadu uvědomit jsou základní charakteristiky blíže znějícího zvuku. Zde nám opět pomůže asociace s malováním obrazu.

Na obrazu jsou blízké elementy větší, jasnější a více detailnější. Velmi podobné je to u zvuku, blízký zvuk je hlasitější, jasnější a více detailnější tedy s nejmenším obsahem reverbu. Pokud si zapamatujeme tyto tři základní charakteristiky, pak jejich změny nám umožní umístit zvuk do mixu podle našich představ.

Je výhodné mít předem představu o tom kde by měl být zvuk umístěn a nejprve pomocí základního nastavení hlasitostí tyto zvuky do prostoru rozmístit. Dalším faktorem je tónové zabarvení zvuku, není žádným tajemstvím že se zvyšující se vzdáleností ztrácejí vysoké frekvence svoji energii mnohem rychleji než nízké frekvence.

Jestliže budeme chtít posunout zvuk více dozadu je možné tento posun provést pouze pomocí EQ utlumením vysokých frekvencí. Pokud naopak chceme zvuk posunout více dopředu je to možné provést zesílením nižších středů které náš sluch u bližších zvuků také vnímá jako prominentní. Toto prominentní vnímání nižších středů u blízkých nástrojů je pro sluch více přirozené a příjemnější než zesílení vysokých a velmi jasných frekvencí které mohou být naopak rušivým elementem.

Nakonec máme pro vytvoření hloubky k dispozici reverb. Způsob používání jednoho reverbu a jeho parametrů ( early-reflection, pre-delay, diffusion, late reflection ) či více reverbů je materiál na několik obsáhlých článků, ale nejzákladnějším pravidlem je to, že pokud bude na zvuk aplikováno více reverbu budeme zvuk vnímat jako vzdálenější.

Základní věcí kterou musíme mít na paměti je to že vytváření iluze trojrozměrného prostoru je hlavně o kontrastu. Jak jsem již zmínil ovládnutí umění vytvoření vyváženého a přirozeného rozmístění zvuku v mixu není jednoduché a stejně tak jako je tomu i u malování obrazů, není to věc která se dá naučit za několik dnů. I zde je třeba mít představivost, vytvalost a být kreativní a jak si jednou osvojíte tyto základní principy bude pro vás vytvoření prostorově vyváženého mixu o mnoho snadnější.

Tags:

KONTAKT

Napište svoji zprávu a já se s vámi v nejbližší době spojím

Sending

©2018 ADM magazín

Designed by Stan Skrivanek at FineDiv Studio

or

Log in with your credentials

Forgot your details?